Jeden z najdôležitejších krokov, aby sme sa pohli ďalej…

Nechme minulost minulostí

3.8.2011 00:00
Psychologie

Každý člověk si s sebou táhne balvan své minulosti, svých nezpracovaných prožitků.

Možná namítnete, že jste byli mi­lované děti, měli jste šťastné dětství i dospívání a vůbec jste proplouvali životem tak, že se vám negativní zážitky vesměs vyhýbaly. Potom jste však buď absolutní výjimka, nebo si svá traumata nechcete či nedokážete připustit. Každý totiž má své ukryté kostlivce ve skříni, a než začnete s čímkoli jiným, bude třeba je vytáhnout na světlo, oprášit a vrátit je tam, kam skutečně patří. Někdo má těch kostlivců jen několik, u jiných by to vydalo na celý hřbitov.

Připadá vám ten příměr příliš morbidní? Možná ano, ale také je velmi výstižný.Tou skříní, kterou musíme otevřít a pro­větrat, je naše podvědomí. Tam se ukládají všechny naše ne­zpracované negativní zážitky, a je jedno, jestli jsme byli v roli vraha
nebo oběti. Samozřejmě tím nemyslím, že jsme národem zločinců, ale všichni máme
v podvědomí zapsané situace, kdy nám někdo ublížil, ať už fyzicky či psychicky,
kdy jsme se cí­tili j ako myš zahnaná do kouta, měli j sme chuť se zahrabat sto
metrů pod zem a už nikdy nevylézt, popřípadě jsme si připa­dali jako totální
idioti a styděli se za to, co jsme řekli a uděla­li, případně za to, co jsmeneřekli a neudělali. A do stejného ranku spadají i situace, kdy jsme myublížili někomu jinému. Buď úmyslně – ze žárlivosti, z touhy vyniknout, zviditelnit se nebo prostě jen nevybočovat z řady, nebo i neúmyslně, špatně volenými slovy, která už nešla vzít zpět.

Všechny tyto špatné zážitky se hromadí v našem podvědo­mí a brání nám ve šťastném životě. Představte si je jako kame­ny naskládané v příručním vozíku, který stále taháme s sebou. S jedním kamenem je to švanda, s několika to ještě jde, ale co když už máme vozík sloro plný nebo dokonce vrchovatý? Jdeme stále pomaleji, belháme se životem, máme strach ze změny, protože s sebou přinese nové situace, které zase ne­musíme zvládnout, čekáme na večer, kdy všechno zaspíme, ale spánek nepřináší úlevu a regeneraci, protože všechny ty naše balvany tlačí a tíží, a tak je pro nás probuzení vysvobo­zením z nočních můr, jenže nás zase čeká další den, a copak asi nepříjemného přinese…

Tento bludný kruh můžeme rozetnout pouze tím, že ty své kameny jeden po druhém vytáhneme z vozíku, podrobně pro­zkoumáme anecháme je doslova rozpustit. Nebojte se přitom nechat pracovat emoce, klidně se vztekejte, křičte, plačte, prožívejte tu situaci několikrát nejen přesně tak, jak se stala, ale i tak, jak se podle vás stát měla nebo mohla, rozeberte si ji ze všech úhlů chladným analytickým rozumem, uvědom­te si, co vás na tom nejvíce zasáhlo a proč, s jakou stránkou vaší osobnosti konkrétní situace souvisí a proč pro vás má takový význam. Nechte ji vstoupit do svých snů, nebraňte se jim, i když takovéto noci asi nebudou právě osvěžující, ale pamatujte na to,
že právě rozpouštíte jeden ze svých balvanů, a pokud se vám to podaří, váš vozík bude zase o něco lehčí. Není sice snadné se ve snech tohoto druhu vyznat, ale vlastně to ani nepotřebujete. Vaše podvědomí tímto způso­bem uklízí. První sny bývají velice intenzivní, po náhlém pro­buzení se vám může zdát, že se vám rozskočí srdce, rychle dýcháte, potíte se, je vám zle – ale to vše je jenom reakce na stres, reakce, která provází úklid vašeho vozíku. Sny se bu­dou opakovat v různých podobách, ale se stejný m tématem s tím, že každý další bude méně intenzivní, a to až do doby, kdy odezní úplně. To je doba, kdy je váš balvan připraven k rozpuštění. Zbývá poslední vědomá část, a to odpuštění. Jen pokud viníkovi zcela a bez výhrad odpustíme, zbavíme se této zátěže docela.

Takto se postupně probíráme všemi ostatními situacemi a problémy, které nás v životě poznamenaly. Je to zdlouhavý proces, trvá minimálně několik měsíců, ale věřte, výsledek stojí za to. Nezatíženi balastem minulosti můžete se skuteč­nou radostí a nadšením prožívat současnost, nehledě na to, že náležitě poučeni ze svých chyb se vyvarujete jejich další­ho opakování. Svět najednou dostane úplně jiný rozměr a vy můžete zamířit, kamkoli se vám zlíbí.

Zdroj: Ivana Tischlerová – Máte to v hlavě aneb magie mysli, nakladatelství Metafora

Reklamy

Posted on 28. augusta 2011, in Pozitívne myslenie. Bookmark the permalink. 2 komentáre.

  1. Mirka dnes som rozmýšľala nad tým ako spracovať hnev, aby sa v nás neukladali emócie a z nich netvorili bloky. A ty tu píšeš o našich naukladaných starostiach, ktoré si nosíme stále zo sebou. Vidím že teraz rozmýšľame rovnako. 😉

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s

%d bloggers like this: