Duše.

Duše opouští při spánku tělo, protože chce regenerovat. Život duše v těle je obtížný, proto zůstává v těle jen tak dlouho, dokud z vlastní zkušenosti nepozná, jaké to je. Co nás tak strašně bolí, že si myslíme, že musíme ubližovat druhým, abychom se vyléčili? Naše víra, že jsme svým tělem, nám způsobuje všechny naše problémy. Tělo je nástroj. Není příbytkem duše, ale naopak. Žije v silovém poli duše ( aura ).  Duše je energie života koncentrovaná v určitém bodě časoprostorového kontinua, září, pulzuje, vibruje kolem každého předmětu ve vesmíru. Tato energie je někdy viditelná, jindy působí jako teplo. Závisí na frekvenci vibrace. Je to vlastně světlo a to jsme ve své podstatě my. Světlo nevyzařuje z předmětů, ale proniká jimi a tím je vytváří. Je to energetické pole, které vyzařuje do nekonečna, nikde nekončí. Je to silové pole, které splývá s ostatními, je bez hranic. Tato energie je zdrojem veškerého poznání, vědomostí a zkušenosti.

– jsme všichni propojeni
– co je dobré pro mě, je dobré i pro ostatní a naopak
– co dělám pro druhé, dělám vlastně pro sebe

Lidé, kteří ztratili sebeúctu, připravují o sebeúctu druhé.  Lidé, kteří nemilují sami sebe, nemohou milovat ostatní. Každá duše je vyjádřením jediné duše. Neexistuje žádná individuální duše.  Duše se snaží prožívat a zakoušet. Vše ví, co lze na světě vědět.  Duše je součet pocitů, který jsme kdy měli. Je podvědomím. Duši nezajímá vývoj těla a mysli. Jejím cílem je evoluce. Neodsuzujme svoji duši.

– chce zakusit lásku a radost
– chce skutečně žít
– chce se smát, plakat, vítězit

Neodpírejme si život. Pokud je odpírání v našem životě dobré, je to pro nás dobré. Pokud se při tom cítíme špatně, je to špatné.  Duše chce cítit, nechce jen vědět. Všechno ví. Chce prožívat svou zkušenost.  Láska je jako bílá barva. Obsahuje všechny barvy. Láska obsahuje všechny emoce, není jejich nepřítomností.  Cílem duše je zakusit všechno – aby se stala vším.  Úkolem duše je dovést nás k tomu, abychom si vybrali nádheru – abychom si zvolili to nejlepší, z toho, čím jsme – a abychom neodsuzovali to, co si nezvolíme.  Jestliže si zvolíme evoluci své duše, nedosáhneme toho činností svého těla.  Činnost je funkce těla, bytí je funkce duše.

Naši duši nezajímá, jak si vyděláváme na živobytí – a po smrti to nebude zajímat ani nás. Naši duši zajímá jen to, čím jsme, zatímco cokoli děláme. Duše nemusí dělat nic, stačí ji, že je.  Měli bychom být tím, čím jsme rádi.  Záleží na tom, čím jsme ( upřímný, přátelský, veselý….. ), nikoli na tom, co děláme.  Nejsme zde na planetě proto, abychom svým tělem vytvářeli cokoli, jsme tu proto, abychom vytvořili něco svou duší. Ta si vybírá z nekonečného stavu bytí a potom vytváří dokonalé podmínky pro vytvoření zkušenosti.

DUŠE nás vede k dokonalým příležitostem zakusit přesně to, co jsme si naplánovali. Co skutečně zakoušíme, záleží na nás. Člověk je trojjedinou bytostí a takový zůstane i po smrti. Tělo změní svou formu, ale zachová se vnější slupku. Mysl ( nikoli mozek ) odejde s námi a spojí se s duchem a tělem v energetické hmotě, která má 3 aspekty. Jestliže se chceme vrátit na Zemi, naše božské já se opět rozdělí na 3 části. Ve skutečnosti jsme jedinou energií, ale s 3 rozdílnými vlastnostmi. Když vstupujeme do nového fyzického těla, naše éterické tělo sníží vibrace natolik, aby vytvořilo hmotu. TĚLO je koagulace miliard triliónů energetických jednotek. Když spotřebují svou energii, naše mysl vytvoří nové jednotky z myšlenky o tom, čím jsme. Tak můžeme změnit své tělo.  Neexistuje posmrtný soud. Je zde rekapitulace a svobodné rozhodnutí se vrátit. Někteří jsou zde kvůli osvobození druhých.  Duše tvoří, rozum reaguje. Duše hledá a umožní zbavit se špatných podmínek. Ukáže nám, kdo skutečně jsme.  Duchovní potěšení je mnohem krásnější než cokoli, co nám může tělo nabídnout.  Duše je nástrojem Boha, skrze který se Bůh realizuje.

Cílem duše je vyjádřit to, čím opravdu je.  Po smrti nám bude všechno jasné.  Duše realizuje naše nejsilnější představy. Duše opouští při spánku tělo, protože chce regenerovat. Život duše v těle je obtížný, proto zůstává v těle jen tak dlouho, dokud z vlastní zkušenosti nepozná, jaké to je. Spíme proto, aby regenerovala duše, ne tělo. Duše tělo donutí. Při narození je to pro duši šok. Proto malé děti mnoho spí. Potom si duše zvykne. Mysl při narození projde zapomnětlivostí. Moudří lidé nepotřebují spát dlouho. Dá se říct, že podle délky spánku poznáme vyspělost člověka. Proto si uvědomujme, co děláme se svým tělem. Na kratší spánek pomáhá meditace = stav dokonalé bdělosti. Praktikujme meditaci nejen v sedě, ale i při chůzi, sexu…..  Nejlíbeznější zvuk pro duši je TICHO.  Dělejme však jen to, co dělat chceme. Nechoďme tímto světem jako náměsíčníci. Odhoďme veškeré pochybnosti, strach a pocity viny.

Každý z nás má zde svůj filtrační systém, který brání rozpomenutí si na náš úkol zde na Zemi a jak vše funguje. Proto některé věci zůstanou záhadou a my bychom se neměli snažit o jejich vysvětlení.  V hlavě je mozek, ne mysl. Ta je v buňkách těla. Mysl je energie a myšlenky.  MOZEK je biochemický mechanismus v hlavě. Má za úkol transformovat energii myšlenek ve fyzické impulzy. Je to transformátor.  Celé tělo je transformátor. Naše tělo je z 99% prázdný prostor. Duše je všude v nás a kolem nás. Není obsažena v těle, ale tělo v ní.  Duše nikde nekončí a nezačíná. Je jako vzduch v pokoji. Proto jsme všichni jedním celkem.  Kdyby neexistovaly „mladé“ duše, nemohly by existovat „staré“ duše. Proto se některé duše rozhodly, že budou mladé a jiné se rozhodly, že budou staré. Aby jediná duše mohla dokonale poznat sebe sama. Podobně je to s dobrými a špatnými dušemi. Proto není žádná duše nikdy potrestána. Stovky hmotných těl, které obklopuje naše duše, jsou naši duchovní partneři:

– v minulosti jsme spjati minulými životy
– v budoucnosti s budoucími
– v přítomnosti je vnímáme jako spřízněné duše

Několik lidí může mít společnou minulost ( společnou osobu ) nebo budoucnost, protože duše obklopovala jedno společné tělo. Můžeme proto cítit náklonnost k více lidem. Neexistují žádná omezení, možné je všechno. Každý pokus omezit přirozený projev lásky je omezování svobody ( otázka nevěry ).  Je to omezování duše, která se tomu brání. Při našem příchodu na Zemi zde máme určitou dohodu, plán chovat se tak, jak se chováme k ostatním, abychom je podporovali v tom, jací opravdu jsou. Někteří se chovají laskavě a jiní naopak. Plníme ji každý den. Proto zde nejsou žádné oběti a žádní viníci. Nesuď a neodsuzuj!  Vybrali jsme si místo, ke kterému směřujeme = předurčení. Způsob, jak se tam dostaneme však předurčen není. Nemáme ani záruku, že se tam vůbec dostaneme. Máme jen určitou představu, kam bychom rádi šli a co bychom rádi dělali. Nikde však není jistota, že se tak stane a že nesejdeme z cesty.

Budeme čelit stejným věcem, znovu a znovu, až konečně pochopíme jejich smysl. Bereme si sebou do života typy lidí, míst a událostí, které nás v budoucnu potkají, tak aby byl naplněn náš plán. Ten však nemusí být naplněn v tomto životě. Máme před sebou mnoho životů.

http://www.matrix-neo.cz//zivot-je-predstava/1260462835-duse.htm

This entry was posted in Information. Bookmark the permalink.