Problematika času.

Už se stalo všechno, co se kdy stane.  Každá možnost existuje jako fakt.  Všechno je zaznamenáno na magnetickém disku. Počítač může reagovat na jakýkoli pohyb ovladače, neboť všechny možné pohyby a jim odpovídající reakce jsou zaznamenány na disku. Vesmír jen čeká, kterou možnost si zvolíme.  Všechny možnosti a všechna ukončení hry už existují. Záleží jen na nás, které ukončení si zvolíme.

Když se někdo dívá do budoucnosti, otázkou je, kterou budoucnost vidí:
– existuje mnoho verzí budoucnosti
– všechny verze se však již odehrály

Čas neexistuje. Všechno se děje totiž zároveň. Všechno se děje teď, takže budoucnost existuje v tomto okamžiku. Proto se může předpovědět.  Můžeme si vybrat katastrofické nebo jiné předpovědi o vývoji naší planety. Pak se na danou rovinu navážeme.  Všechno se už stalo – všemi možnými způsoby. Jediné, co nám zbývá, je vybrat si jednu z možností.  Minulost, přítomnost a budoucnost nejsou protiklady, ale jsou části téhož celku.

Žijme v přítomném okamžiku. My ale stojíme mimo a snažíme se jej posuzovat = REAGUJEME ( jednáme tak, jak jsme jednali v minulosti ).  Když přistupujeme ke každému okamžiku bez předem utvořených představ, jsme schopni vytvářet to, čím jsme místo, abychom opakovali to, čím jsme byli v minulosti.

Život je tvůrčí proces, ale my jej žijeme, jako by to byl proces opakování.  Zapomeňme na svou zkušenost a začněme žít v přítomném okamžiku.  Neexistuje žádný jiný čas než přítomnost. Vše se děje najednou ( odpovím ti, ještě než se zeptáš ).  Veškerý čas je obsažen v tomto okamžiku.  Není žádný jiný okamžik než tento okamžik. Neexistuje včera ani zítra – je to výplod fantazie ( všechno, co se stalo, co se děje a co se kdy stane, se děje v tomto okamžiku ).

ČAS je aspekt relativity, který existuje vertikálně ( ne horizontálně ). Pohybuje se nahoru a dolů. Je to VŘETENO, na kterém jsou listy papíru naskládané jeden na druhém. Existují zároveň – jsou najednou. Část našeho já je na každém papíru.  „Vždycky“ existuje v přítomném okamžiku.  Pohybujeme se my, nikoli čas. Čas nezná pohyb. Existuje jen jediný okamžik – čas opravdu stojí.

Čas je náš způsob, jak měříme pohyb. Čas je racionální konstrukce. Existuje ve vztahu k prostoru. Všechno, co se kdy stalo, a všechno, co se kdy stane, se děje teď.

Jestliže vidíme do budoucna událost, která se nám nelíbí, vyberme si jinou. Změňme své chování, abychom se vyhnuly nežádoucímu výsledku.  My si budoucnost neuvědomujeme – to je tajemství veškerého času. Co „nevíme“, to „není“. Protože si nepamatujeme na svoji budoucnost, ještě se nestala. Všechno se děje ve chvíli, kdy je prožívána.  Budoucnost je vzdálené místo časoprostorového kontinua, kde je naše reziduum energie. Když se nám nelíbí, změňme to a tak změníme svůj život.  Naše duše existuje ve všech úrovních časoprostorového kontinua.  Čas neexistuje, proto žijeme všechny životy najednou.

PŘEDTUCHA : okamžité uvědomění si něčeho, co jsme právě prožili „v budoucnosti“. Naše budoucí já říká: tohle nebylo moc příjemný. Nedělej to!  Neplýtvejme časem. Nesnažme se v tomto svém přítomném životě odhalit všechna tajemství života.  Všechno – všechno, co kdy bylo, je a bude, existuje v přítomném okamžiku. Takže všechno, co je…..JE. Ale všechno, co JE, se neustále mění, neboť život je proces tvoření. Takže to, co JE……vlastně NENÍ.  Všechno, co kdy uděláme, jsme již udělali. Čas neexistuje.

Minulost, přítomnost a budoucnost jsou pojmy, které jsme si vytvořili, abychom uvedli svůj přítomný zážitek do nějaké souvislosti. Jinak by se naše zážitky překrývaly. Oni se však dějí zároveň, jen my si to neuvědomujeme.  Dáváme času vzniknout tím, že se na všechno díváme z určité perspektivy – to je nástroj, který nám dovoluje analyzovat jednotlivé zážitky, z nichž se skládá život.  Život je jediná událost, která se odehrává ve Vesmíru v tomto okamžiku. Všechno se děje všude.

Neexistuje žádný jiný čas než Teď.
Neexistuje žádné jiné místo než Tady.
Tady a Teď je všechno, co existuje.

My jsme se rozpadli na kusy, abychom se mohli dívat na jeho části. Od té doby se snažíme slepit je dohromady.  Život je řada nepatrných, neuvěřitelně rychlých pohybů. Tyto pohyby tvoří celkovou rychlost. Výsledkem je nehybná hybná síla.  Ze své perspektivy se vidíme jako odděleni.  Z kosmické jako jeden celek. Oba pohledy jsou „reálné“.  Život je otázkou perspektivy.  Všechno je jeden celek.

Založili jsme si lidskou existenci na minulosti, ale Vesmír nás hodnotí na základě budoucnosti. Neboť náš život je v budoucnosti, nikoli v minulosti.  Co jsme udělali, není důležité ve srovnání s tím, co uděláme. Nemusíme dělat nic. Ani v tomto životě, ani v příštím. Vždy máme svobodnou vůli, vždy se můžeme rozhodnout, kam chceme jít a co chceme dělat. Každý z nás se může vrátit do kteréhokoli bodu na KOSMICKÉM KOLE. Jsme na nekonečné cestě nikam. Nemusíme nikam jít, nemusíme nic dělat, nemusíme být ničím – kromě toho, čím jsme v tomto okamžiku. Ve skutečnosti žádná cesta neexistuje. V každém okamžiku jsme tím, čím chceme být. V každém okamžiku jsme tam, kam jdeme.

Všechno, co se kdy stalo, co se děje a co se kdy stane, existuje v tomto okamžiku. Nic se nestalo předtím, neboť žádné předtím neexistuje. Nic se nestane potom, neboť žádné potom neexistuje. Všechno existuje v tomto okamžiku. Když se díváme na něco, co je přímo před námi, vidíme MINULOST ( i když se díváme na hvězdy – ty už tam dávno nejsou, protože vidíme jen to, co tam bývalo ). Není možné vidět přítomnost. Přítomnost se „stane“ a pak se rozšiřuje ve formě světelné energie, která zasáhne naše smysly, náš zrak – a to trvá určitou dobu.  Mezitím život pokračuje. Zatímco vnímáme světlo z minulé události, začíná nová událost. Když zaregistrujeme světelný podnět, náš zrakový receptor jej pošle do mozku, jenž jej interpretuje a řekne nám, co vidíme. To však už nevidíme. Jen si myslíme, že to vidíme. Jinými slovy přemýšlíme o tom, co jsme viděli, snažíme se to někam zařadit, zatímco se děje nová událost, která čeká na naši interpretaci.

Čím větší vzdálenost mezi námi a událostí, kterou pozorujeme, tím hlouběji do „minulosti“ se tato událost vzdaluje. A přesto se nestala „dávno“. To jen vzdálenost vyvolává iluzi „času“ a umožňuje prožívat naše já „tady a teď“, zatímco jsi „tam a tehdy“. Jednoho dne pochopíme, že to, čemu říkáme čas a prostor, je jedno a totéž.
Pak si uvědomíme, že všechno se děje tady a teď.

http://www.matrix-neo.cz//zivot-je-predstava/problematika-casu.htm

This entry was posted in Information. Bookmark the permalink.